Zelí hlávkové - Brassica oleracea var. Capitata L.

Čeleď: brukvovité – Brassicaceae Burnett

Původ: Evropa

Náročnost pěstování: 3/5

Trať 1., zelí je náročné na živiny i na vodu

Zařazení: košťálová zelenina

Pod názvem brukev zelná - Brassica oleracea najdeme nejen hlávkové zelí, ale i další košťáloviny jako kapustu hlávkovou, kapustu růžičkovou, kedluben, květák, brokolici, kadeřávky a listové kapusty. Všechno to jsou botanické variety, viz. var. capitata. Velmi snadno se vzájemně kříží, což je pro zahrádkáře náročné pro semenaření.

Rostlina pochází z Evropy a archeologické nálezy sahají údajně až do doby kamenné. Slované přispěli k jeho rozšíření, začali jej kvasit a díky své jednoduchosti pro pěstování a nutriční hodnoty se stalo jednou ze základních potravin i pro chudší vrstvy. (Oni ale nepěstovali zelí na 10ti kilovou hlavu, ale pravděpodobně nějakou více listovou formu.)

Zelí je dvouletou rostlinou, kdy v prvním roce vytvoří růžici listů a pevnou hlávku, ve druhém roce rozvětvené květenství a následně šešule se semeny. Barva zelí je bílá nebo červená, přičemž listová žebra bývají většinou bílá. Listy zelí mají výrazný voskový povlak. Zelí je důležitým zdrojem vitamínu C především přes zimní měsíce, jak čerstvé tak později kvašené.

Obrázek: Kdy vysévat zelí?

Jak zelí pěstovat?

Pokud je zahradník znalý může zelí pěstovat po celý rok. Můžeme vybírat mezi raným, polopozdním, pozdním a ozimým. Způsobů pěstování je více, ale jako zahrádkáři někdy nemáme srovnatelné možnosti s velkoprodukcí, proto radím, nesrovnávejte velikost hlávek a celkovou úspěšnost s hlávkami zelí v obchodech. Narazila jsem už na mnoho informací o tom, jak je snadné zelí pěstovat, ale ne, není to tak snadné, protože zelí vyžaduje jisté podmínky při předpěstování a je specifické, jako ostatní brukvovité rostliny, které jsou napadány nepříjemnými škůdci.

Výsev

Datum výsevu se bude lišit. Je potřeba se řídit, jako začátečník, piktogramy na semenech. Pokročilejší si vše mohou upravit dle svých potřeb a zkušeností. Při výběru semen se zaměřte na to, co se zelím chcete dělat po sklizni – konzum, kvašení, dlouhodobé skladování apod. Při koupi semen se můžete setkat s těmito názvy:

1) rané zelí – výsev od února do poloviny března. Někdy už od poloviny ledna, což nedoporučuji začátečníkům. Vegetační doba se pohybuje mezi 100 – 150 dny od výsevu. Pěstuje se pro přímé zpracování, konzum, přípravu salátů, nelze dlouhodobě skladovat.

2) letní, polorané zelí – výsev březen až duben. Vyplňuje mezeru mezi raným a polopozdním, není vhodné pro dlouhodobé skladování, je určeno k přímé konzumaci nebo zpracování v podobě pickles.

3) polopozdní zelí – výsev březen až květen. Vegetační doba se pohybuje od 110 – 130 dní. Pěstuje se pro krouhání a kvašení.

4) pozdní zelí – výsev duben. Vegetační doba se pohybuje od 150 – 250 dní od výsevu. Pěstuje se pro dlouhodobé skladování přes zimu.

5) ozimé zelí – výsev na konci léta. Pěstuje se pro velmi brzkou sklizeň na jaře v květnu nebo nejpozději v červnu. Nedoporučuji vůbec začátečníkům. V článku se přezimujícímu zelí nebudu věnovat.

Pozor!!! U vegetační doby se někdy na webu i v publikacích může objevit doba od výsadby, nikoliv od výsevu. Potom se u pozdního zelí můžeme dočíst o vegetační době do 170 dní. Informace o tom, jestli je zelí rané nebo pozdní odráží délku vegetační doby, proto se nedoporučuje vysévat pozdní zelí později než v dubnu, protože je potřeba aby narostlo do zimy co největší a my jej sklidili za vhodných podmínek. Rané od ledna do března pro dřívější sklizeň a možnost zařazení další plodiny.

Datum výsevu také odráží to, jestli vyséváme doma v teple, v krytu – foliák nebo skleník, vytápěný nebo studený, nebo vyséváme přímo na stanoviště. Vysévat doma budeme do výsevního substrátu a pikýrovat budeme při prvních pravých listech. Pěstovat můžeme přímo v květináčích nebo v platech (sadbovače) a zelí vůbec nemusíme přesazovat, ovšem nesmí se vytahovat.

Semena budeme klíčit při teplotách ideálně 20 – 22 °C v domácích podmínkách. Venku může klíčit i při teplotách kolem 5 °C, ale proces bude velmi pomalý. V obou případech je třeba držet vlhký substrát/půdu. Po vyklíčení doma je potřeba zařadit fázi teplotního šoku, 10 – 12 °C. Od vyklíčení rostlinky potřebují světlo.

Jak předpěstovat zelí?

Zelí se vyplatí přirychlit – předpěstovat. Po vyklíčení doma je potřeba dát sazenice do chladnějších podmínek, při děložních listech, 10 – 12 °C, i méně. Až se objeví první pravé listy zvedněte teploty, ideální jsou teploty 16 – 20 °C a to na dobu 6 – 8 týdnů a takto sazenice dopěstujeme až do doby výsadby.

Šokové chlazení. A tady je zakopaný pes, tedy problém předpěstování pro některé zahrádkáře, kteří nemohou například v bytě, dosáhnout této teplotní fáze. V místě, kde se tyto přechodné teploty nedají dodržet je problém v tom, že se sazenice začne vytahovat, i když třeba jen mírně, ale toto má za následek malé hlavy, v horším případě i špatně zavinuté hlavy nebo měkké a málo odolné. Tato fáze by měla trvat alespoň jeden týden.

Dále sazenice pěstujeme v teplotách okolo 16 – 20 °C a co nejvíce na světle. Před výsadbou ven je třeba mít sazenice otužené. Respektive je možné je v těch nízkých teplotách pěstovat celou dobu až do výsadby ven. Což je také složité dosáhnout v bytě. Ven jdou sazenice minimálně se čtyřmi pravými listy, lépe s šesti. Sazenice by také měly mít dobře vyvinutý kořenový bal.

Termín výsadby je různý podle toho, kdy jsme začali s předpěstováním, nebo podle lokality, nejdříve se dává ven v druhé polovině března, spíše v dubnu. Spon zelí se může pohybovat od 40 x 40 cm do 70 x 70 cm.

Jak pěstovat zelí na konečném stanovišti?

Zelí upřednostňuje těžší půdy – jílovité, jílovitohlinité, ale dobře zpracované a propustné. Půdní reakce by se měla pohybovat od neutrální po mírně zásaditou, pH 6,5 – 7,5. Zelí je náročné na živiny a potřebuje pravidelné hnojení a záhon připravený pro první trať. Vzhledem k mělčímu kořenu potřebuje zelí i vydatnou zálivku.

Pokud skutečně pěstujete zelí v těžké půdě, bude třeba okopávka, provzdušnění, aby se ke kořenům dostávala voda a vzduch, nesmí vznikat půdní škraloup, který může kořeny dusit nebo po deštích držet vodu u báze. Pokud pěstujete bez rytí a máte půdu/kompost vzdušný, není třeba okopávat. Malé sazeničky mulčujeme, u větších rostlin, které už moc nepropouští světlo do meziprostor, už mulč doplňujeme dle potřeby a dáváme pozor, aby se nedotýkal rostlin.

V přírodní zahradě hnojíme alespoň 1x za 14 dní bylinnou jíchou a v případě potřeby dodáváme i vápník. Ledek se běžně používá během vegetace, protože zelí je na vápník náročné. Aplikuje se před tvorbou hlávek. Je potřeba mít vyhnojené pro 1. trať. Při tvorbě hlávek nepřehnojujeme dusíkem, je třeba vyměnit kopřivovou jíchu za jinou bylinnou, kostival, přeslička, míchaná.

Kde se mohou objevit problémy?

1) Dřepčíci - vykusují do listů malé dírky a při přemnožení mohou zničit úrodu.

2) Bělásek zelný - Pieris brassicae - respektive jeho housenky při přemnožení dokáží způsobit holožír.

3) Mšice zelná - Brevicoryne brassicae - kolonie způsobují žloutnutí a kroucení listů. Silnější napadení může zastavit růst rostlin.

4) Květilka zelná - Delia radicum - její larvy ožírají kořeny, což může způsobit náhle vadnutí rostlin.

5) Molice vlaštovičníková - Aleyrodes proletella - na spodní straně listů vylučuje lepkavou medovici. Ta může následně způsobit čerň.

6) Třásnokřídlí (Thysanoptera): Způsobují drobné stříbřité skvrny na listech, často bývají problémem v suchých letech. 

7) Krytonosec řepkový / čtyřzubý - Ceutorhynchus napi / pallidactylus: Larvy vyžírají chodbičky ve stoncích a řapících, což vede k deformacím a druhotným infekcím.

8) Blýskáček řepkový - Meligethes aeneus: Škodí především na semenných porostech vyžíráním poupat a květů.

9) Můra zelná (Mamestra brassicae): Její housenky se prožírají hluboko do hlávek, kde zanechávají exkrementy a způsobují hnilobu.

10) Zápředníček polní - Plutella xylostella: Malé housenky vyžírají v listech "okénka" (ponechávají horní pokožku neporušenou).

11) Padání klíčních rostlin: způsobuje ho například houba Olpidium brassicae (lahvičkovka), která napadá kořenové vlásky a způsobuje černání kořenového krčku u mladých sazenic.

12) Vliv sucha a klimatických změn: Výzkumy upozorňují, že prodlužující se období sucha mění efektivitu pěstování. U zelí vede nedostatek vláhy k předčasnému dřevnatění pletiv a náchylnosti k praskání hlávek po náhlých deštích.

13) Plíseň šedá při uskladnění: Častý problém u množitelských porostů, který znehodnocuje uskladněný materiál.

14) Při nedodržení osevních postupů může docházet k hromadění nevhodných patogenů v půdě, což může vést k masivnímu rozvoji nádorovitosti brukvovitých, přemnožování květilky zelné a krytonosců, nebo ke zvýšení tlaku bakteriových a houbových chorob. Dochází také k únavě půdy, k jednostrannému odběru živin. Pěstovat brukvovité po sobě by se mělo nejdříve po 4 letech.

15) Hlízenka obecná - Sclerotinia sclerotiorum - způsobuje bílou hnilobu hlávek, která je pokryta vatovitým myceliem s černými sklerocii.

16) Plíseň zelná - Peronospora parasitica - typická pro vlhké a chladnější období, objeví se častěji na podzim. Projevuje se žlutozelenými skvrnami na horní straně listů a šedobílým povlakem na spodní straně.

17) Bakteriální černá žilkovitost - Xanthomonas campestris - způsobuje žloutnutí listů od okrajů ve tvaru písmene "V" a černání cévních svazků.

18) Nádorovitost košťálovin - jedna z nejvážnějších chorob, která způsobuje nádory na kořenech, čímž omezuje příjem vody a živin.

19) Srdéčková hniloba - často způsobená nedostatkem vápníku nebo nepravidelnou závlahou, projevuje se hnědnutím vnitřních listů hlávky.

Sklizeň

Sklízíme za suchého počasí, aby hlávky byly suché a déle vydržely. U pozdního zelí ke skladování je to nutnost. Dobu sklizně odhadujeme v závislosti na délce vegetační doby a podle vyvinutí a pevnosti hlávek. U pozdních odrůd se hlávky nechávají projít mrazem kvůli sladší chuti.

Sklízíme tak, že odřezáváme hlávku těsně pod ní a necháváme dva až čtyři obalové listy, které budou hlávku chránit před vysyscháním. Před sklizní ubereme závlahu, asi 3 tt před sklizní, nesklízíme po dešti, hlávky by následně mohly praskat a být náchylné k zahnívání. Mimo přezimující odrůdy, společně se specifickým postupem pěstování, zelí nepřezimuje. Příliš se sklizní neotálejte. Pozdní zelí se skladuje v teplotách k 0 °C a v místnosti s dobrou cirkulací vzduchu.

Pokud zelí odříznete a košťál necháte dále růst, vyrostou ještě přes podzim a zimu malé lístky i celé malé růžičky, které jsou dobré do salátů, na pickles nebo do polévek.

Pěstování v přírodní zahradě podle Marge

Pokud nemáte možnost mít zelí v chladové fázi během předpěstování, máte jako já, dvě možnosti. Za prvé si sazenice koupíte, za druhé si je předpěstujete bez chladové fáze. Hlavičky jsou sice pro sklizeň menší, někdy i rozpovolené, ale u raného a letního zelí to nevadí, jelikož je určeno k přímé spotřebě.

Ve smíšených kulturách se zelí nesnáší s cibulovinami, ale miluje lilkovité rostliny - rajčata, papriky, lilky, mochyně, ale i brambory. Míchání ovšem záleží i na světelné straně, zelí musí být na slunci, ne schované za vysokými rajčaty. Papriky a lilky jsou menší rostliny a tak je třeba držet spony. Já tradičně, již čtvrtým rokem, pěstuji košťáloviny v koprem, ale dal by se i kmín nebo jiné miříkovité rostliny. Jen fenykl se příliš se zeleninami nemusí, ten dejte raději ke květinám. Při kombinování myslete na to, že zelí vyroste do velkých rozměrů, pozdní i kolem 70 až 80 cm v průměru. Svými rozloženými listy může okolním nižším rostlinám stínit a má velký odběr vody i živin. Je tedy velkým konkurentem i v půdě.

Určitě ale na své přírodní zahradě zelí saďte na různá stanoviště, zabráníte tím přeskakování škůdců i chorob a vše se šíří tak pomalu, že většina rostlin není napadena. Výjimkou mohou být plísně v důsledku silných a dlouhých dešťů či poškození od krup. Na kroupy by pomohla jen síť a na déšť pouze zastřešení. Pokud se vám zelí dlouho nedaří, protože je u vám deštivo a vysoká vlhkost, příští rok zkuste v krytu.

Pokud nevíte, jak ze své zahrady udělat přírodní funkční zahradu, ráda vám pomohu.
Přidejte se do mého kurzu nebo využijte mé služby.

Jak už bylo zmíněno, zelí je náročné na vodu a na živiny. V jižních a sušších oblastech, případně s propustnou půdou, se mu nemusí dobře dařit, je lepší jej pěstovat s mírným přistíněním, které pomáhá i držet vláhu, půdy tolik nevysychá. Samozřejmě mulčovat a pravidelně vydatně hnojit. Zelí je i velmi náročné na pH půdy, je dobré jej upravit před výsadbou a před tvorbou hlávek.

Zelí má rádo mátu a škůdci zelí jsou její vůní odpuzování. Můžete ji pěstovat poblíž, nebo lépe, vyrábět z ní jíchu a zelí jí stříkat, pokud hrozí napadení nebo i během napadení.

Na bělásky jsou nejlepší velcí ptáci, dřepčíky lze sundat proudem vody, samozřejmě, nalezou zpátky. U dřepčíků jde o období, kdy se páří a pak jejich útok skončí, v přírodní zahradě se spoléháme na predátory, kteří nám pomohou redukovat jejich kolonie. Společně se smíšenými kulturami tato strategie funguje. Jako obětní rostliny pro dřepčíky můžete použít ředkvičky nebo lichořeřišnici, kterou ale umístěte kousek od zelí, ať nehodují na obou rostlinách současně.

Brukvovité rostliny netvoří mykorhizu, nenechte se nachytat na koupi houbiček pro tyhle rostlinky. Brukvovité vypouští kořeny do půdy protiplísňové glukosinoláty, které houbám přímo brání v navázání symbiózy. Pokud chcete sazenicím nebo větším rostlinám přilepšit dívejte se po jiných produktech, například po biostimulantech nebo jiných pomocných půdních látkách, ale v přírodní zahradě se bez těchto zlepšováků nejspíš obejdete.