Proč dávám dřevo do záhonů?

Funkční návod pro přírodní zahradu – Jak využít fyzikální a biologické principy lesa na vlastní zahradě? 

Přírodní zahrady nejsou jen zahrady, kde to má vypadat jako v přírodě, ale jsou o funkčních principech, které přenášíme z divokého prostředí do prostředí uměle vytvořeného. Zahrada slouží člověku ať už na ní chceme pěstovat vlastní potraviny a dosáhnout maximální soběstačnosti nebo jen relaxovat a pozorovat květiny a motýli. Ano, i čistě okrasná zahrada může být přírodní a je to dokonce i mnohem snadnější cíl, než při pěstování všech našich přešlechtěných zelenin.

V tomto článku vám představím jednu z možností, která využívá lokálních zdrojů, je snadná i levná.

Je to dřevo. Drobné i větší větve, ale i celé kmeny stromů. A já začnu rovnou svojí zkušeností na naší zahradě, která se nachází v Brně, půda je spíše lehká, voda i živiny rychle protékají do spodních pater a když přijde sucho, tak je bez dostatku zálivky likvidační i pro rostliny, které u nás jinak běžně rostou, natož pro zeleninu, která je náročná jak na živiny, tak na vodu.

Na naší zahradě byly už v době koupě staré a suché stromy. Zahrada byla původně sadem, respektive jednou řadou stromů v extenzivním sadu. Většina stromů už přesluhuje, ale ty, které žijí, plodí a plní svoje další funkce, si na zahradě necháváme. Časem všechny stromy nahradíme, ale až to bude třeba. Prozatím padla bluma, švestka, část meruňky a třešeň. Navíc byla naše zahrada neudržovaná a plná náletů. Co jedni zahrádkáři vnímají jako katastrofu, my vnímáme jako výhodu.

Nálety byly především vysoko a široce narostlé mirabelky, pár švestek a spousta svídy. Nedoporučuji pro účely přírodních zahrad používat ořešák a jiné dřevo, které může brzdit klíčení i růst. A také není vhodné do záhonů používat jehličiny, okyselují půdu. Ty použijte jen ke kyselomilným rostlinám, například azalky, vřesy, kanadské borůvky a další.

Všechno dřevo na našem pozemku zůstalo a ne všechno používáme na pečení špekáčků. Rovné a dlouhé výhony slouží jako tyčky pro rajčata nebo pro stavbu konstrukcí na popínavky. Kmeny a silnější větve necháváme na lemování záhonů, jiné vkládáme přímo do záhonů.

Proč to děláme?

1) přírodní design – dřevo našich stromů v záhonech nepůsobí rušivě, splývá s okolím, nebo působí jako přírodní skulptura. Je to opakující se prvek, což zahradu vizuálně propojuje a působí harmonicky. Lidský mozek podvědomě vyhledává opakující se vzorce, které ho uklidňují a navozují dojem bezpečného prostoru. Navíc se jedná o čistě přírodní strukturu i barvy, které nenarušují vzhled přírodní zahrady, vytváří organické linie.

2) fyzikální působení – mrtvé dřevo v záhonech postupně zapadá do půdy a drží vodu. Samo se vodou nasákne a v místech doteku drží vlhké prostředí a mimo zálivku pomalu uvolňuje vodu do okolní půdy. Dobře nasáklé dřevo po deštích či vydatné zálivce vodu nějaký čas odpařuje do prostoru v bezprostření blízkosti rostlin a tím snižuje teplotu kolem rostlin a snižuje odpar.

V suchých oblastech je dobré kombinovat vždy s mulčem a dalšími opatřeními. Ve vlhkých oblastech, vyšších nadmořských výškách s nižšími teplotami a vyšším úhrnem srážek to nemusí bý dobrá volba.

3) rozkladné procesy – při rozkladu dřeva ve vašich záhonech dochází k recyklaci živin a posléze k jejich dalšímu využití. Neříkejme tomu hnojivo, ale postupný rozklad přispívá k podpoře nejen půdních organismů i později k podpoře rostlin. Tento proces je delší a nikdy nemůže nahradit hnojení náročných zelenin. Dřevo prochází několika fázemi rozkladu, od počáteční kolonizace, přes fázi hniloby, trouchnivění a nakonec integrací do půdy.

4) domov pro život v zahradě – život je jeden ze základních pilířů přírodních zahrad a tady nám tlející dřevo může také pomáhat. Je ale třeba dřevo ze záhonů nebrat, ani neposunovat, pokud to není nezbytné. Na dřevě najdeme houby, lišejníky, bakterie, ale i mnoho hmyzu, obojživelníků, nebo i větších živočichů jako jsou ptáci nebo třeba ježci.

Dřevo v záhonech má mnoho výhod a do přírodních zahrad jednoznačně patří. Doporučuje se také dávat dřevo na spod vyvýšených záhonů, nebo hloubkově upravených záhonů. Známé jsou také hugelkultur, ale pozor! Kopy i vyvýšené záhony mohou v suchých oblastech být extrémně vysušené. Tady v konečném důsledku nevyužíváme výhod zvlhčování půdy i okolí nasáklého dřeva, vše se děje v podzemí u kořenů rostlin.

A teď zpátky na naši zahradu. V tzv. středomořském zánonu je umístěn tunel, tedy dutý pařez a občas se v něm skrývají ještěrky, které jinak vesele běhají po mateřídoušce a po kůře, kterou je záhon mulčovaný. Občas je zahlédneme i na plotech, pod paletou na hranici pozemku se sousedkou nebo se schovávají pod jukou vláknitou.

Ježek nám v noci pobíhá po zahradě a přes den se ukrývá v hromadě dříví. A to i v tom na podpal, proto je dobré mít úkrytů více, pokud je ta možnost. Ideální je dřevo ponechané v záhonech, kde jen jednou, či dvakrát ročně stříháme trvalky. Nebo v částech zahrad, kde nezasahujeme vůbec. To se týká především permakultury a 4.- 5. zóny.

"Pohozené" dřevo v zahradě slouží i jako přirozený hmyzí hotel. Upřímně, hmyz má raději tyto, v rostlinách schované, hmyzí skladiště, než ty krásné prodávané, i když i ty mohou dobře sloužit. Větší diverzita však bude v tom "pohozeném" dřevě.

Tip pro zeleninové záhony:

Často odděluji v zeleninových záhonech část pro trvalky. Nemusí to být jen trvalky, ale i dvouletky nebo letničky. Principem je, že mrtvým dřevem oddělím půdu opticky a prostorově, vysadím nebo vyseji květiny, které mají jíný účel než zelenina. Nejsou to rostliny, rychle vyrůst a sklidit, ale květiny lákající opylovače, dynamické akumulátory živin, fixátoři vzdušného dusíku nebo jen různě vonící rostliny, které mohou pomáhat s matením škůdců.

V záhonech volím buď pruh, který rozděluje záhon nebo jen menší trojúhelník v kraji. Případně u nás, na úzkém prostoru, osazují zadní část záhonu za zeleninou tak, aby byla zelenin na slunci a rostlinám za zeleninou nevadilo přistínění.

A tady využívám vlastností dřeva, které nepůsobí v záhonech jako pěst na oko, pěkně tam zapadá a plní všechny výše popsané funkce. Navíc tato část, kde nezasahuji do půdy je majákem pro půdní život, na rozdíl od zóny se zeleninou, kde se často zásahům nevyhneme. Odtud se pak může půdní život rozšiřovat zase zpět k zelenině.

Zahrada se samozřejmě v čase proměňuje. Základem by mělo být střídání plodin, smíšené kultury a jednou za čas necháme půdu "odpočívat" a využijeme plochu, která odpočívala doteď. Půda bude odpočívat nikoli jako černý úhor, ale právě zarostlá a můžeme to dělat i s těmi trvalkami, dvouletkami, nebo jen s jednoletými kulturami. Nemusí to být vždy jen krátkodobě svazenka nebo různé luskoobilní směsi.

Dřevo v záhonech samo o sobě není spásou, jen dalším krokem v přírodní zahradě, který nám může výrazně vypomáhat a tvořit čistý přírodní styl.

Jsem Markéta a přátelé mi říkají Marge. Jsem tu pro vás, kteří chcete nad zahradou přemýšlet v širším měřítku, ne vše dělat pokus omyl. Jsem tu pro vás, kteří víte, že zahrada je dynamický, proměnlivý systém. A také pro vás, kteří víte, že pro úspěšné pěstování vám nestačí jen běžný univerzální kalendář.

Zahrada může fungovat v mnoha ohledech sama a mnoha ohledech ji musíme pomoci. Pokud si ze zahrady uděláme jen další povinnost, přestane nás to bavit, protože budeme nuceni během sezóny stále makat a vše zachraňovat.

Více o mně zde. Kontakty zde.