Pěstujeme v přírodní zahradě rychleji, více a levněji?
Dnes jsem si přečetla, že v přírodních zahradách jde o to vypěstovat více plodin v krátkém čase a levněji.
Tak si to pojďme trošku rozebrat, protože toto spojení je dosti nepřesné a zavádějící, může být špatně pochopeno.
1) Dříve?
Vegetační doba je můj oblíbený termín. Nikdy nic nevyroste a nedozraje dříve. Všechno má svůj čas. Vegetační doba od semínka po (první) sklizeň. Někde se ještě uvádí doba od výsadby sazenic po sklizeň. Tuto dobu nelze zkrátit. Naopak ji spíše protahujeme, přesazováním, vystavením nevhodným podmínkám, jako je chlad, příliš vysoké teploty, nebo třeba dlouhodobé sucho.
2) Více?
Rostliny mají nějaký předepsaný spon, který je nutné dodržet, aby rostliny měly prostor k růstu, jak v nadzemní části tak u kořenů, dostatek slunečních paprsků a aby dobře prosychaly. Pokud bude spon příliš malý, rostlinám se nebude dařit, budou malé, nedoživené a budou náchylnější k chorobám. Plísním se dobře daří v prostředí, kde se drží vlhkost, třeba mezi vodou slepenými listy.
3) Levněji?
Že by snad semena, voda nebo hnojiva stála v přírodní zahradě méně než v jiných, třeba konvenčních zahrádkách?
Jak je to tedy myšleno?
V přírodních zahradách pěstujeme často ve smíšených kulturách, což nám umožňuje využít místo mezi rostlinami, které by v monokultuře bylo prázdné. Můžeme rostliny skládat do záhonů tak, aby jsme lépe využili prostor. To může znamenat, ve výsledku, že napěstujeme více rostlin v kratším čase, protože jinak bychom museli ty rostliny pěstovat zvlášť, časově po sobě, nebo dokonce až v další sezóně. Proto se dá i v menší zahradě pěstovat více druhů zelenin na malé ploše. Vždy ale musíme dbát na dostatečný spon, aby rostliny mohly dobře růst a byly vzdušné - aby po dešti dobře proschly listy.
A že je to levnější? Je! A může to být i prakticky zadarmo! Protože při správné péči nebudeme muset nic dokupovat. Semínka si posbíráme vlastní, nebo je vyměníme a další přírodní duší. A se sazenicemi můžeme udělat to samé. Pokud máme tu možnost mít hospodářská zvířata, máme i dostatek organických hnojiv, protože zbytek vykryjeme
z posklizňových zbytků, které rozházíme do záhonů nebo na kompost.
Při správném hospodaření a možnosti stahovat vodu ze střech, budeme mít i dostatek vody pro zálivku. Současně budeme hospodařit tak, že se bude voda dobře držet v půdě.
Ale samozřejmě, že výše zmíněné může někomu znít jako utopie. Pravdou ale je, že v přírodní zahradě je možné výrazně snížit náklady na provoz užitkové zahrady, že si vypěstujeme více rozmanitých druhů zelenin na menším prostoru.
Co mi ale leží v žaludku, nejde o to, co je psáno výše, jde o návrat k přírodě. O úctu ke všem živým organismům
a v neposlední řadě jde o pochopení toho, že každý organismus má na tomto světě své místo a svou důležitou misi. Pokud člověk nepřestane nepřirozeně zasahovat do všech přírodních procesů, budeme žít v nerovnováze, která
se pak může projevit mnohým, například přemnožením škůdců a likvidací naší úrody.
Proto také často mluvím a píši o změně myšlení. Způsobem myšlení chci všechno jen pro sebe a chci vše ovládat
a kontrolovat, si pod sebou podřezáváme větev. Naštěstí se myšlení ve společnosti obrací zpátky k žití v souladu
s přírodou, k lásce ke všemu živému, k úctě a pozorování živých organismů. Děkuji.