Okurka - Cucumis L.

Čeleď: tykvovité - Cucurbitaceae Juss.

Původ: Východní Indie

Náročnost pěstování: 3/5

Trať: 1. - rostlina náročná na živiny i vodu

Zařazení: plodová zelenina 

Přímý předek okurek se jmenuje Cucumis hardwickii. Tento druh dnes roste na úpatí Himálaje. Okurky se pěstovaly v Indii i v Egyptě už před třemi tisíci lety. Postupně se přes Řecko dostávaly do Evropy, a to již 500 let př. n. l. Na prapůvodních rostlinách rostly hořké plody. Okurky, které jsou podobné těm dnešním, se u nás začaly pěstovat až v 16.–17. století a postupně se rozšířily do celého mírného pásma.

Hořké látky, přecházející z rostlin do plodů, se jmenují kukurbitaciny. Hořké plody se objevují především kvůli nevhodným pěstebním podmínkám, i když dnes již máme celou řadu vyšlechtěných kultivarů, které nehořknou. Dalo by se říci, že díky podařenému šlechtění máme dnes pěstování snadnější než naše babičky. Hořké plody nekonzumujte, jsou pro člověka toxické. 

Kukurbitaciny jsou hořké, toxické triterpenoidní sloučeniny produkované rostlinami z čeledi tykvovitých, které fungují jako přirozená obrana proti býložravcům. Vyskytují se v cuketách, okurkách či dýních, zejména při stresu rostlin, jako je sucho, chlad či nedostatek živin. Hořkost může také indikovat napadení škůdci nebo chorobami. Pozor si dejte i při plísních! Tyto látky jsou stabilní – neplatí tedy, že je uvaříme a můžeme zkonzumovat. Teplem se nerozkládají a ve větším množství mohou způsobit vážnou otravu.

Šlechtění se nezaměřilo jen na hořkost, ale také na partenokarpii (bezsemenné plody) nebo na rezistenci vůči některým chorobám. Začátečníci by se určitě neměli bát hybridů F1, ušetří vám to nervy.

Okurky dělíme na salátové (skleníkové hadovky, polní salátovky nebo loupačky/krouhačky) a na tzv. nakládačky (hrubostěnné a jemnostěnné). Velkým hitem u zahrádkářů jsou teď svačinové okurky, tzv. snack okurky či minisalátovky. Rozlišujeme odrůdy pro skleníky, fóliovníky nebo ty vhodné do volné půdy.

Existují i další druhy: okurka angurie (Cucumis anguria L.), Cucumis hirsutus Sond., Cucumis dipsaceus C. G. Ehrenb. ex Spach, Cucumis metuliferus E. Mey. ex Naud. (kiwano) či Cucumis myriocarpus E. Mey. ex Naud. Dále je tu Cucumis melo L. – meloun cukrový, který spadá také do rodu okurka. Ne všechny druhy jsou jedlé, některé se pěstují jako dekorativní rostliny. Jedlé jsou angurie a kiwana, a jako další "náhradu" lze brát i Melothria scabra (kukamelon), Cucumis melo var. flexuosus (L.) Naudin (arménská okurka), lemon cucumber / crystal lemon a mnoho dalších. Pokud máte zajímavý tip na další okurky, napište mi do skupiny na FB zde.

Pěstování se může lišit u různých druhů, kultivarů nebo typů. V dalších částech se budu věnovat již jen druhu Cucumis sativus L. – okurka setá.

Jak pěstovat okurky?

Výsev a předpěstování

Okurky se vysévají společně s ostatními tykvovitými rostlinami, jako jsou dýně, patizony a cukety, od 25. dubna. V tento den má svátek Marek, k čemuž se váže známá pranostika:

"Na svatého Marka, do země oharka."

Můžeme vysévat přímo na stanoviště, nebo si předpěstovat sazenice. V případě tykvovité zeleniny je však nežádoucí, aby sazenice byly vytáhlé a začaly kvést ještě před výsadbou, proto se sejí až takto pozdě. Pokud nemůžete teplomilnou zeleninu vysazovat tradičně po 15. květnu (po "zmrzlých"), ale musíte termín posunout, odložte o stejnou dobu i výsev – a to i ten venkovní. Ideální termín výsevu je tři týdny před plánovanou výsadbou.

V domácích podmínkách nechte okurky klíčit při teplotách v rozmezí 20–25 °C; vyšší teploty nepotřebují. Substrát musí být pro klíčení stále vlhký, ale semena v něm nesmí "plavat". Vždy používejte nádoby s odtokem pro přebytečnou vodu.

Ve venkovních podmínkách okurky klíčí už při 15 °C, ale jen velmi neochotně. Na druhou stranu si samy vyberou ideální dobu, kdy vyrazit. Nelekejte se, že doma v kelímku už rostou a v záhoně ještě ne; venkovní proces bude pomalejší, ale rostliny nebudou stresovány přesazováním.

Nevystavujte semena ani rostliny teplotám pod 10 °C. Krátkodobě to sice zvládnou, ale klíčení i růst se zastaví a ve vlhkém prostředí hrozí plísně způsobující padání klíčních rostlin.

Rostliny z přímého výsevu jsou zpočátku nižší, kompaktnější a odolnější. Rostliny předpěstované doma v teple mají tendenci se vytahovat a je třeba je otužovat prakticky od začátku. Pokud jsou při přesazování příliš vytáhlé, je možné je zasadit o něco hlouběji. Mnoho pěstitelů však vysévá přímo do větší nádoby se zahradnickým substrátem, aby se vyhnuli následnému pikýrování.

Postupů je tedy několik:

1) Výsev do misek a následné pikýrování:

Nachystejte si vyšší výsevní misku – semena i klíční rostliny jsou větší než u paprik či rajčat. Sejte je v odstupu alespoň 3 cm a do hloubky odpovídající zhruba trojnásobku výšky semene (tedy 1–2 cm pod povrch). Okurky mají široké děložní lístky a jsou citlivé na poškození kořenů. Pokud si budou rostliny hned na začátku stínit, začnou se vytahovat. Od výsevu je mějte na světle, okurky klíčí velmi rychle. Nemusíte je zakrývat poklopem ani umisťovat do sáčku. Jakmile uvidíte náznak prvního pravého listu, přepikýrujte rostliny do samostatných nádob (alespoň velikosti P9 či kelímku od jogurtu; u cuket a dýní raději i větších). Zasaďte je až po děložní lístky a pravidelně zalévejte, aby byl substrát stále mírně vlhký. Tento postup je nejvhodnější pro roubování, které vyžaduje dřívější výsev. Jelikož okurky přesazování příliš nemilují, začátečníkům doporučuji spíše postup č. 2.

2) Přímý výsev do nádob:

Přichystejte si květináče velikosti P9 až P11 (nebo kelímky) a naplňte je substrátem s živinami (pro zeleninu), případně vlastní zeminou s kompostem. Vysévejte přímo do těchto nádob a umístěte je na co nejsvětlejší místo, aby se sazenice nevytahovaly.Předpěstované sazenice vysazujte nejdříve po 15. květnu, tedy po tzv. "zmrzlých mužích", kdy už nehrozí noční teploty pod 10 °C. Řiďte se však spíše aktuální předpovědí než datem. Po výsadbě rostliny vydatně zalijte. S prvním hnojením počkejte 14 dní – rostlinky se potřebují vzpamatovat z přesazovacího šoku. Nechceme popálit nové kořínky a navíc je dobré nechat rostlinu, aby se snažila kořenit hlouběji a živiny si sama hledala.

3) Přímý výsev na stanoviště:

Jde o nejefektivnější metodu. Záhon pro plodovou zeleninu by měl být připravený (ideálně vyhnojený hnojem již od podzimu). Pokud zahradničíte bez rytí, pozemek odplevelte a navrstvěte kompost. Semena i mladé rostlinky je nutné zpočátku pravidelně zalévat, protože ještě nemají vyvinutý kořenový systém a rychle vysychají. Rizikem jsou ptáci, kteří mohou semena vytahat, a slimáci, kteří milují mladé sazeničky. Doma tyto škůdce řešit nemusíte, proto je tam ochrana mladých rostlin snazší.

Výsadba a pěstování

Pokud máme okurky předpěstované v nádobách, vysazujeme je do vyhřáté země vždy až po "zmrzlých mužích" (po 15. květnu). Okurky můžeme, podobně jako papriky nebo rajčata, zasadit o něco hlouběji, aby rostliny získaly větší stabilitu. Sice si na rozdíl od rajčat netvoří kořínky po celé délce stonku, ale budou mít lépe chráněnou bázi.Místo pro pěstování plodové zeleniny by mělo být předem připravené a vyhnojené – ideálně na podzim hnojem, nebo na jaře kompostem. Okurky vyžadují pH v rozmezí 6,5–7,5, proto je potřeba hlídat půdní reakci a v případě potřeby půdu obohatit o vápník. Po výsadbě je nutné dbát na pravidelnou zálivku a nejpozději po 14 dnech začít s hnojením. Pokud používáte jíchu, můžete hnojit i každý týden v poměru 1 : 20, případně jednou za 14 dní v koncentraci 1 : 10. (Hnojení je složitější problematika a je třeba respektovat způsob pěstování i možnosti vaší půdy. Okurky hnojíme jako typickou plodinu první tratě.)Okurky zaléváme vždy jen ke kořenům, nikoliv na listy, abychom předcházeli předčasnému napadení plísní.

Dříve se okurky pěstovaly volně na zemi, dnes se však stále častěji využívají opory pro vertikální pěstování, a to především jako prevence plísně okurkové. Listy po dešti lépe prosychají, zálivku lze snadněji směřovat přímo ke kořenům a v neposlední řadě plody neleží na zemi, nehnijí a nedostanou se k nim slimáci. Pěstovat můžete na obloucích, kari sítích, provazech nebo plastových mřížkách – způsobů je mnoho. 

Vyštipovat, nebo ne?

Ano, ale především hadovky. Ty vyštipujeme v dolní části, kde odstraňujeme listy, boční výhony i květy, aby případné plody neležely na zemi. Doporučuje se vyčistit stonek alespoň do výšky 40 cm od země. Dále odstraňujeme boční výhony, které vyrůstají z paždí listů – rostlinu tak vedeme pouze na hlavním výhonu. Druhou možností je nechat boční výhony vyrůst a zaštípnout je za prvním květem a listem. Existuje samozřejmě více způsobů a lze ponechat i některé boční výhony; vše se odvíjí od hledání rovnováhy mezi bujným růstem a bohatou sklizní. Okurky jsou náročné na živiny a my chceme, aby rostlina vyživovala především chutné plody, nikoliv další zelenou hmotu. Důvodem vyštipování je tedy nejen snaha rostlinu nevysilovat, ale také prevence přílišného zahušťování porostu.

Nakládačky se běžně nevyštipují, ale hlídáme, aby porost nebyl příliš hustý a mohl mezi listy proudit vzduch. V husté "džungli" totiž hrozí dřívější nástup plísní. Současně však dbáme na to, aby rostliny měly dostatek listové plochy pro správnou fotosyntézu a růst. Spodek rostliny můžete vyštípat podobně jako u hadovek, aby se při zalévání nedržela vlhkost na spodních listech.

Polní okurky se nevyštipují a často se u nich neřeší ani listy. Je však nutné respektovat správné spony (vzdálenosti mezi rostlinami) při výsadbě nebo přímém výsevu, aby měl porost dostatek prostoru. 

Správný spon

Spon je vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami. Každá odrůda má specifické nároky, a proto je dobré ověřit si doporučení přímo na sáčku se semínky. Běžně se spony u polních okurek, které se plazí po zemi, pohybují kolem 30 cm v řádku a 100–120 cm mezi řádky (kvůli cestám). U nakládaček pěstovaných na opoře volíme spon 20–25 cm plus manipulační cesty. U hadovek je to pak často 40–60 cm podle bujnosti růstu a velikosti listů.

Jak poznáte, že je konec okurkové sezóny?

Je dobré vědět, kdy už pěstování "vzdát" a neplýtvat dále časem ani hnojivy. Není to žádné dogma, spíše mé doporučení: ve fázi, kdy plíseň okurková zasáhne více než 50 % rostliny, bojuje už rostlina o holý život. Přírůstky jsou tehdy minimální nebo žádné. Navíc v srpnu bývají plody už velmi daleko od kořenů a oslabená rostlina musí živiny hnát do velké dálky, zatímco plíseň likviduje její listovou plochu.Doporučuji proto dva výsevy v rozestupu cca 2 až 3 týdnů, abyste prodloužili dobu sklizně. Pozdější várku však nesaďte na stejné místo jako tu první. Například: první výsev proveďte 25. dubna a druhý kolem termínu výsadby (cca 15. května). Ještě pozdější výsevy už mívají velmi malou úrodu. Nejlepší je dobře se připravit na první a druhou vlnu a zavařit vše, co se do spíže vejde. Můžete také zkusit alternativy (viz sekce Pěstování v přírodní zahradě níže).

Semenaření

Semenaření tykvovitých rostlin je "vyšší zahradnická". Je totiž nutné izolovat květy ještě před opylením a následně je opylovat ručně. Navíc je dnes většina odrůd typu F1 (hybridy), které se nesemenaří – v další generaci se totiž jejich vyšlechtěné vlastnosti rozpadají a výsledek by vás mohl nemile překvapit (plody mohou být nejedlé či hořké). V tomto článku se proto semenaření dále věnovat nebudu. 

Tip na plísně:

Základem je nepřímá, tedy preventivní ochrana. Ta spočívá ve výběru odolnějších odrůd, správném předpěstování, dodržení sponu, správné zálivce a dostatku živin. Čím zdravější a méně stresované vaše rostliny budou, tím efektivněji se dokážou plísním bránit.

Plíseň se však většinou dříve či později objeví. Pak je nutné odstraňovat napadené listy. Postupujte opatrně, abyste v zápalu boje nepoškodili stonky – každé poranění usnadňuje plísni cestu do rostliny a její rychlejší likvidaci. Pokud používáte nůžky, pečlivě je dezinfikujte. Napadené listy nikdy nenechávejte u rostlin ani s nimi nemulčujte; raději je odneste pryč. Opět ale apeluji: neberte rostlinám listy předčasně a zbytečně. Bez nich budou rostliny oslabené. Raději jim dopřejte větší spon a hlídejte jen přílišné zahuštění porostu.

Okurky milují mulčování. Mulč drží vlhkost u kořenů, půda tolik nevysychá, omezuje se růst plevele, a navíc zabraňuje odrážení kapek vody z půdy na spodní listy při zálivce. To je také velmi účinný způsob ochrany před plísní.

Jakmile napadené listy odstraníte, můžete použít několik přírodních prostředků:

1) Mléko nebo syrovátka:

Prověřený recept našich babiček. Míchá se v poměru 1 : 5, někdy se uvádí i 1 : 10. Mléčné enzymy a bakterie vytvoří na listech ochranný film, přes který houby hůře pronikají. Mléko ani syrovátka plíseň nehubí, pouze brání jejímu rozšiřování, čímž prodlužují vegetaci a vy můžete déle sklízet.

Obsahuje vysoké množství křemíku (Si), který zpevňuje buněčné stěny listů, čímž je lépe chrání před plísní. Čistě teoreticky by fungovala i přeslička bahenní (Equisetum palustre L.), ta však obsahuje toxický alkaloid palustrin, který je jedovatý pro člověka i zvířata. Její použití se proto nedoporučuje, protože postřik aplikujeme v době sklizně, kdy plody jíme i se slupkou. Pozor dejte zejména u dětí a domácích mazlíčků, kteří si okurky rádi trhají přímo z rostliny. Dostatek křemíku může dodat i kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.), kopřivová jícha nebonenáviděný pýr plazivý (Elymus repens L. Gould).

Funguje jako houbový predátor, který doslova požírá jiné houby. Pozor však na to, že se nesmí kombinovat s jinými fungicidy (přípravky proti plísním), protože ty by zlikvidovaly i samotné Pythium. Tím byste chytrou houbu zabili a doslova vyhodili peníze do kanálu.

Co se může pokazit?

1) Teploty: Rostliny jsou velmi náchylné na teploty pod 10 °C. Vysazujte je vždy až ve chvíli, kdy máte jistotu, že teploty nebudou ani v noci klesat. Maximální teploty jsou už nad 32 °C, což může znamenat vadnutí a pozastavení růstu. Okurky v takovém případě uvítají zastínění, například zelenou stínicí tkaninou.

2) Brzký výsev: Nevysévejte dříve než tři týdny před výsadbou na finální stanoviště. Nejdřívějším termínem je 25. duben (sv. Marek). Výjimku tvoří skleníky a fóliovníky, kde záleží na tom, zda jsou vyhřívané, či nikoliv.

3) Hořkost: Okurky jsou dnes šlechtěny proti hořknutí, takže pokud nemáte staré odrůdy, neměl by to být problém. Hořknout mohou i kvůli stresu z nedostatku vody či z chladu, a to i při zálivce. Studená voda na listy a kořeny způsobuje rostlině teplotní šok.

4) Plíseň okurková (Pseudoperenospora cubensis): Projevuje se jako žluté, hranaté skvrny na horní straně listů ohraničené žilnatinou. Na spodní straně se tvoří šedofialový povlak. Šíří se zejména za vlhkého počasí a při zálivce na list. Jakmile se objeví, už se jí nezbavíte (ani chemií), lze ji pouze potlačit.

5) Padlí okurkové (Erysiphe cichoracearum, Sphaerotheca fuliginea): Houbová choroba projevující se bílým moučnatým povlakem na listech, stoncích i plodech. Způsobuje žloutnutí, usychání listů a snížení výnosu. Původcem jsou dvě různé houby, ale příznaky jsou u obou stejné.

6) Bakteriální skvrnitost: Způsobuje ji bakterie Pseudomonas syringae pv. lachrymans. Na listech vznikají hranaté, vodnaté skvrny, které později zasychají a pletivo vypadává, čímž vznikají dírky.

7) Okurková mozaika (virus CMV): Listy jsou deformované s nepravidelnou žlutozelenou mozaikou. Přenášejí ji především mšice. Napadené rostliny ihned spalte – nelze je vyléčit. Virus se snadno šíří pomocí mšic nebo nedezinfikovanými nůžkami. Plody jsou bradavičnaté, strakaté a nejedlé.

8) Listy spálené od slunce: Nepleťte si je s nedostatkem živin nebo mozaikou. Sazenice před výsadbou otužujte, nebo je po výsadbě zpočátku chraňte před přímým úpalem.

9) Deficience prvků: Hořčík (Mg): Žloutnutí listů mezi žilnatinou (ta zůstává zelená). Dusík (N): Celkové žloutnutí pletiv a deformovaný, zašpičatělý konec plodů. Draslík (K): Projevuje se jako spálené okraje listů. Vápník (Ca): Mladé listy se kroutí dolů a rostlina má slabé kořeny.

10) Mšice: Sají šťávy, čímž způsobují kroutění listů, a navíc přenášejí virus CMV.

11) Sviluška chmelová: Drobný roztoč typický pro skleníky při suchém a teplém počasí. Poznáte ji podle jemných pavučinek a světlých teček na listech. Listy vypadají vyprahle.

12) Molice skleníková: Malé bílé mušky, které při vyrušení vzlétají z rubu listů jako bílý mrak. Sají listy a vylučují lepkavou medovici, na které se později tvoří čerň.

13) Třásněnky: Způsobují stříbřité skvrny na listech a deformace plodů. Jsou velmi rychlé a schovávají se v květech.

14) Klopušky: Sají na vegetačních vrcholech, což vede k deformacím mladých listů, které pak vypadají potrhaně.

15) Květilka všežravá: Škodí na semenech a klíčících rostlinách. Vyžírá stonky sazenic těsně u země. Semena nevyklíčí nebo sazenice náhle padnou a uschnou.

16) Deformované plody: U partenokarpických odrůd je to často nechtěným opylením (plod má tvar hrušky). U běžných odrůd naopak chybějícím opylením. Dalšími příčinami jsou mšice, třásněnky nebo nedostatek živin.

Sklizeň

Okurky sklízíme postupně. U nakládaček platí, že čím častěji sklízíte, tím více rostlina nasazuje nové květy. Sklízíme je spíše menší (cca 5–8 cm), aby se dobře vešly do sklenic na zavařování. Plody nad 10 cm se hodí spíše na kvašáky. Ani jedno není špatně, vždy sklízíme podle účelu využití. Pokud pěstujete "loupačky", ty nechte narůst co nejvíce – následně se oloupou z tvrdší slupky a nastrouhají na salát. Hadovky sklízíme ve velikosti uváděné u konkrétního kultivaru, často kolem 25 cm. Polní okurky se sklízejí při velikosti 15–20 cm, přičemž slupka by neměla začít žloutnout. Pokud okurky necháte na rostlině příliš dlouho, začnou v nich dozrávat semena a místo chutné dužiny zbude jen "vata" (nastává tzv. botanická zralost, vhodná pouze pro sběr semen).

Máte-li tu možnost, nejlepší je sklízet ráno. Okurky jsou po noci plné vody a vydrží déle čerstvé. Při delším skladování začínají gumovatět; jsou totiž určeny k přímé spotřebě nebo rychlému zpracování, nikoliv k dlouhodobému skladování.

Chcete mít skutečně funkční přírodní zahradu? Není to jen o tom, co se "nesmí", ale o hlavních pilířích, bez kterých se celý systém sesype jako domeček z karet. Nabízím vám svůj kurz, který vám poskytne hlubší vhled do celé problematiky. Pochopíte, jak může zahrada fungovat bez chemických postřiků a neustálé zbytečné práce. Pořád je to sice zahradničina, ale odteď budete dělat jen to, co má skutečný smysl. Naučíte se to nejdůležitější – jak vytvořit funkční zahradu jako soběstačný ekosystém. Klikněte na obrázek kurzu.

Pěstování v přírodní zahradě podle Marge z hnízda

U nás v Brně je to někdy s tykvovitou zeleninou náročné – trápí nás sucho a vysoké teploty. Pěstuji jak polní okurky, tak nakládačky, ale nakládačky u mě vyhrávají. Pěstuji je na opoře, a pokud možno zastíněné zelenou zahradní textilií. Rostliny tak lépe drží vlhkost, a přitom jejich listy prosychají lépe než ve skleníku. Nejsou spálené od slunce a nevadnou tak, jako by byly na přímém úpalu.

Sazenice si předpěstovávám doma. Nejsem totiž na zahradě každý den, a tak bych neuhlídala slimáky ani zálivku semen a klíčících rostlinek. Okurky vysazuji až po rajčatech a paprikách, protože jsou na nízké noční teploty nejcitlivější. Po výsadbě mulčuji, čím se dá – alespoň v bezprostředním okolí rostlin –, abych udržela vodu u kořenů co nejdéle.

Sezóna je u nás velmi krátká. Po rychlém nástupu do plodnosti následuje největší úroda během prvního měsíce, pak už rostliny v podstatě jen přežívají. Je to způsobeno suchem, horkem a následně delším obdobím dešťů, které s sebou přinese plísně. To je daň za přírodní postupy – mléko ani přeslička na listech v dešti dlouho nevydrží a rostlinu tak nelze efektivně podporovat. Za stálého deště se navíc často nenajde vhodná mezera pro aplikaci postřiku.

Pěstování je u nás strategická hra s časem. Přírodní prostředky jsou závislé na opakování a zaschnutí; pokud je smyje déšť, jsou neúčinné. Proto u okurek nic nezaštipuji, snažím se je od počátku vést vertikálně a sklízím vše hned od prvního plodu. Oproti jiným plodinám je u nás pěstování okurek "rychlá akce", ale i tak máme z úrody velkou radost.

Vzhledem k těmto faktům hledám i alternativy. Pěstuji okurky angurie, odrůdu 'Liso Calcuta', kukamelony, kiwana, okru nebo ačokču. Tyto rostliny netrpí na plíseň okurkovou a není to s nimi takový závod s časem – mají mnohem delší sezónu, i když se jejich plody lahodným klasickým okurkám úplně nevyrovnají.

V rámci smíšených kultur je vhodné okurky pěstovat s cibulí, česnekem nebo pažitkou. Dobře si rozumí také s bazalkou, která jim pomáhá zůstat déle vitálními a odolnějšími vůči plísni. Vhodným sousedem je i kopr, který nejen zlepšuje chuť, ale v naší zahradě funguje i jako "obětní rostlina". Láká na sebe mšice, které následně přitahují přirozené dravce, jako jsou slunéčka a škvoři. Čím déle přírodní zahradu máte, tím rychleji funguje přirozená regulace škůdců.

S čím by se okurky pěstovat neměly, jsou brambory – vzájemně se brzdí v růstu. Kombinace s jinou zeleninou může být také riskantní, protože okurky jsou bujné a rády se po ostatních rostlinách pnou. Přesto se nebojte experimentovat! 

Chcete-li se ptát a diskutovat nebo jen pochlubit svoji úrodou, navštivte moji fb skupinu zde.