První krok k přírodní zahradě

Přírodní zahrada je především o změně myšlení

Možná se to dobře nečte, neposlouchá a možná je to velmi abstraktní, ale ta změna v myšlení by prospěla celé naší společnosti. Nejsme nejsilnější a ani nejmocnější organismy na planetě, ale rozhodně si to o sobě myslíme.

Když jsem poprvé vyslovila tuto myšlenku nahlas, lidé okolo se smáli. Neměla jsem pochopení
pro to pohrdání něčím, co nazýváme přírodou. To něco je naší součástí. Nebo snad jsme my součástí toho velkého celku?  Narušujeme a ovlivňujeme vše kolem stále. Děláme to všichni a pořád. My všichni! Lidé, zvířata, rostliny, houby, mikroorganismy... Ano, my všichni. Akorát ti ostatní, kteří nejsou lidé to dělají
do míry
pro ně nutné k samotné existenci. Všechny živé organismy jsou součástí velkého celku. Tak proč si člověk myslí, že je něco více? A hlavně, proč si myslíme, že narušením a vyhubením některých částí funkčního ekosystému bude tento ekosystém fungovat dál a dokonce snad i lépe, než fungoval doposud?

Nemusíme se vracet na stromy ani do temného středověku. Možná by jen stačilo se naučit zase žít v souladu se svým okolím. Na to ale nestačí tabulky a grafy a dokonce ani půldenní scrolování 90ti sekundových reels. To skutečně potřebné je pozorovat život okolo sebe. Nemusíme znát dokonale všechny interakce, ale respektovat to, co nám neubližuje a nechat žít.

Není to žádný extrémismus ani moralizování, pouze připomínka v jak dokonalém a úžasném světě žijeme. Nikdo vás nenabádá, abyste se přivázali ke stromu, protože i strom je třeba někdy pokácet. Nikdo po vás nechce, abyste obdivovali krásu vlka v přírodní rezervaci namísto uposlechnutí instinktu. Každý jeden organismus na této planetě má své místo. Respektive, každý jeden organismus zde má své přátelské, neutrální i nepřátelské vztahy. Člověk chce vše ovládat a kontrolovat. To je do jisté míry v pořádku, kontrola a ovládání některých organismů nám umožňuje přežít. Co když to ale překročí hranici a namísto oprávněné ochrany a obrany se staneme agresivním útočníkem? A to jen proto, že si to snadné chceme ještě více usnadnit.

Řeknu vám co se stane - systém přestane fungovat. Pak bude těžké znovu nalézt rovnováhu. A to se děje 
na našich zahrádkách. Jenže se to nestane za jeden týden, měsíc a ani rok. Jsou to dlouhá léta, kdy pomalu, ale jistě, ničíme funkční systém a pomalu, ale jistě, se dostáváme do začarovaného kruhu, ze kterého nevidíme východisko.

Řešením je ubrat

Zpomalit! Více pozorovat, méně zasahovat! Být trpělivý! Takto můžeme znovu nastolit rovnováhu a znovu pocítit propojení s přírodou. Co pro vás znamená dokonalost? Jaký význam má toto slovo? Pro mě je dokonalost v zahradě všudypřítomný život, rostliny, které mě každý rok překvapují stále větší úrodou, protože navracíme rovnováhu a zúrodňujeme půdu. Spousta ptáků, kteří u nás naleznou potravu jak v létě tak v zimě. Jsou to barvy, vůně a různé struktury, které mě stále baví a volají zpátky. Je to pocit, kdy se
v zahradě cítím doma Necítím stres ani tlak na to, že není dokonale vypleto a shrabáno. Těší mě starost
o zeleniny, které potřebují daleko větší péči než trvalky, keře nebo stromy. Nestresuje mě pohled na škůdce, fascinuje mě pohled na množství predátorů, kteří se o ně postarají. Oni jsou nástrojem udržení rovnováhy
v zahradě. Nástrojem, o který se nemusím starat, musím jen ubrat.

Nejsou to jen plané řeči, naše zahrada je důkazem, že to jde. Sklizeň máme více než obstojnou, stále se učíme a stále pozorujeme. Jsem Marge, vaše zahradnice. Chci vás inspirovat a předávat vám své znalosti
i praktické zkušenosti. Nikdo se už učený nenarodil a tak s pokorou a úctou jdu dál cestou ke svému poslání. Slibuji vám ale, že na zahradě stále zůstává dost práce a nikdy se tam společně nebudeme nudit.

Vaše tvrdohlavá a bláznivá zahradnice Marge z hnízda. Ten bažant je náš Mojmír, přivlastnili jsme si ho :).