KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ - Symphytum officinale L.
Čeleď: Boraginaceae Juss. – brutnákovité
Jedná se o vytrvalou bylinu s řepovitým oddenkem. Najdeme ho na březích potoků a řek, v příkopech a jinde na vlhkých ruderálních stanovištích, která jsou bohatá na živiny. Lidové názvy jsou medunice, kobylí mléko, chropáč, černé koření.
Sběr
Oficinální drogou je kořen – Radix consolidae majoris nebo Symphyti radix. Sbírá se od března do dubna, nebo na podzim od září do listopadu. Nejlépe sbírat v době, kdy rostlina zatáhne nebo sotva raší. V teplých letech se sběr může posunout na období listopad - prosinec, nebo únor - březen. Do zmrzlé půdy nezasahujeme! Čerstvý kořen je křehký a velmi slizovitý. Vykopané oddenky se očistí od zbytků zeminy a od nadzemní části rostliny. Před sušením ho rozřízneme podélně na půlky. Sušíme na vzdušném místě, nebo umělou teplotou do 45°C. Ne více, protože vyšší teplota ničí hlavní účinnou látku alantoin, který zajišťuje regeneraci tkání, a také citlivé silice. Na jaře sbíraná droga má nižší účinky.
Běžně se používá sušený, ale podle některých herbářů má čerstvá droga silnější účinky. Kořen kostivalu se dá skladovat podobně jako například mrkev – v písku.
Jako jeho náhrada se dá použít i list – Folium consolidae majoris. Listy užíváme čerstvé a sbíráme dle aktuální potřeby.
Obsahové látky
Droga obsahuje purinový derivát alantoin, alkaloidy intermedin a acetylintermedin, consolidin, consolicin, symphytin, echimidin, laziokarpin, symphytocynoglossin, dále metylpyronin, lykopsamin, acetyllykopsamin, steroly, třísloviny, slizy, škrob, pryskyřice, silice, aminokyseliny, cholin a mnoho dalších látek.
Účinky
Veškeré použití konzultujte se svým lékařem!
Zevně působí kostivalová droga jako hojivé stimulans a antiflogistikum. Podporuje proces hojení vnitřní i zevní, a podporuje tvorbu kalusu, čímž napomáhá hojení zlomenin. Léčí záněty šlach a podporuje regeneraci tkání. Listy se přikládají při léčbě křečových žil a na proleženiny. Dále se kořenová droga podává na hematomy, pohmožděniny, bércové vředy, hemeroidy, trhliny prsních bradavek, nebo na nehojící se rány.
Ochraňuje sliznice, je vhodný vnitřně například při žaludečních vředech, při popálení nebo poleptání sliznic a při atrofii sliznic v geriatrii. Napomáhá také vykašlávání (dříve se užíval zahuštěný odvar s medem), při léčbě osteoporózy, při zánětu močových cest, a co by mnohé mohlo překvapit, má i sedativní účinky. Podává se i jako tinktura (zevně), kloktadlo nebo jako klyzma.
Zevně i vnitřně se doporučuje užívat, pokud je to možné, čerstvou drogu, která se připravuje nastrouháním kořene na co nejjemnějším struhadle. Ze sušené drogy se připravuje nálev, prášek nebo mast.
Běžné dávkování na 1 den:
3 lžičky strouhaného kořene
4x prášek na špičku nože
3x šálek nálevu (150 ml)
Doba nepřerušené léčby maximálně 3 týdny!
Doporučuji nemíchat do směsí. Užívat samostatně nebo jako spojený čaj.
Prostředek na hojení podlitin:
1 díl čerstvého kostivalového kořene
1 díl čerstvě nastrouhaných syrových brambor
1 díl čerstvého celeru
Ve formě kašovitého obkladu pokládáme na postižené místo.
Zajímavost: V Mexiku údajně dodnes používají porodní báby kostival na potrhané poševní tkáně. Na Filipínách se užívá při léčbě artritidy, cukrovky, anémie, plicních infekcích a dokonce i při leukemie.
Vedlejší účinky a kontraindikace
Některé z alkaloidů, které kostival obsahuje, jsou takzvaného pyrrolizidinového typu, který je charakteristický svým nepříznivým vlivem na jaterní parenchym, užíváme jej vnitřně s opatrností. Nedoporučuje se dlouhodobé užívání a podávání vysokých dávek. Vnitřně užíván může působit mírně projímavě. Osobně doporučuji pouze zevní užívání, vnitřně po poradě s lékařem.
Historie
U nás byl kostival váženou léčivou rostlinou od nejstarších dob. Staré herbáře praví:
"Kosti zceloval, prsy a plíce čistil a všechna zranění hojil."
Kostival se již v antice užíval při léčbě zlomenin. Vyplívá z toho i jeho latinské pojmenování "symphytum", což znamená spojovat nebo srůstat. Dioscorides jej nazýval "symphyton", Plínius "symphytum petraeum" – skalní kostival a Apulejus má pro něj později pojmenování "consolida".
Dioscorides ve své úvaze o kostivalu tvrdí, že i kusy masa vařené s kostivalem se scelí v jeden kus. Proto se zřejmě používala kostivalová šťáva jako prostředek, který zajistil srůst i lidského masa. Plinius toto tvrzení potvrzoval, když napsal, že vařením kořene vznikne lepivá pasta, která "slepí" části masa k sobě.
Pasta z kostivalu ztvrdne jako sádra, což se používalo ve válkách, k ovázání zlomenin. Jiný zdroj uvádí, že sám kostival při nakrájení na kousky a vložení do láhve s tekutinou, sám srůstá, jakoby nám chtěl ukázat své léčivé účinky.
Dioscorides předepisoval také kostivalový čaj, který měl pomáhat při léčbě dýchacích a žaludečních potížích. Ve středověku byl také kostival uznáván, používal se mimo zlomeniny také na vředy a záněty. Hildegarda z Bingenu pojmenovává kostival "consolida" a varuje před jeho vnitřním užíváním:
"Vniterní užití kostivalu celý řád šťáv tělesných v chaos uvádí. Na kůži nanesený však vředy údůch léčí."
Hildegarda z Bingenu, Physica, překlad knihy Bylinky z klášterní lékárny, J. G. Mayer
V 17. století Nicholas Culpeper doporučoval kořeny kostivalu, mimo zlomeniny, na všechna vnitřní zranění, vnější rány, boláky, herečku, dnu, hemeridy, kapavku a dýchací či menstruační potíže. Později také sádra nahradila kostivalovou pastu.
"Kostivalová: voda: pruetrže, namoženiny, natrženiny, zvředování střevní, ledvinné i měchýře. Tok krvavý i chrkánie hojie, červenú nemoc zastavuje, kosti zlámané svaluje i rány zavierá."
Kapitola Vo vodách pálených rozličných sepsání, Jen Černý, Knieha lékařská, kteráž slove herbář aneb zelinář