Divoké trvalkové záhony

Divoké trvalky jsou vhodné nejen do přírodních zahrad, ale i tam, kde zahradník hledá na údržbu méně náročné trvalky. Tím, že jsou divoké trvalky blízké naší přírodě, jsou méně náročné na péči, protože jsou tu doma a nepotřebují žádné speciální zásahy, jsou plně mrazu odolné a celkově jsou zvyklé na naše podmínky. Hlavní výhodou je jejich ekologická hodnota a tu vám v tomto článku chci přiblížit.

O trvalkových záhonech se toho napsalo všude již dost, já se zde zaměřím na ty varianty, které jsou nejlépe využitelné do přírodních zahrad. Budeme hledat užitkové rostliny, které poslouží jako potrava pro nás, pro hmyz nebo ptáky. Další skupinou jsou rostliny, které nám pomůžou v přírodní užitkové zahradě jako mulč nebo prostředek pro přípravu zákvasů. Nejdůležitější skupinou rostlin jsou divoké trvalky, které jsou u nás původní nebo se jim u nás dlouhodobě dobře daří a jsou málo náročné na pěstování. Výše zmíněné neznamená, že nemůžete mít v přírodní zahradě okrasné a designové záhonky, tento článek bude více o tom, jak jsou tyto divoké trvalky užitečné.

Ve své praxi neřeším části zahrady jako oddělené celky, ale jako jeden celek, jako funkční komplex. Hmyz ani ptáci se nebudou ptát, zda mohou letět dál, protože jednotlivé části zahrady nejsou striktně oddělené a tak bychom nad nimi měli přemýšlet i my. V přírodní zahradě úřadují zahradníci, kteří nemyslí jen na sebe a svůj prospěch, ale i na přírodu. Proto tu mají místo i divoké trvalky.

Divoké trvalkové záhony jsou tvořeny především našimi a zdomácnělými rostlinami. Nejsou u nás až tak populární a je to velká škoda, protože je to způsob, jak pomoci navrátit domovy a potravu některým hmyzím specialistům. Specialisti jsou ti, kteří se specializují v některé své životní části pouze na jeden rod nebo dokonce druh rostlin. Naproti tomu stojí generalisti, kteří se živí na mnohých rostlinných druzích. Což není jen náš hmyz, ale může se tu objevit i tzv. invazní hmyz. A díky tomu, že nepůvodní hmyz je generalistou, získává jistou výhodu, může se živit nebo množit na mnohých dalších rostlinách, nejen na jedné. Pokud by byl specialistou, dá se ho lépe zbavit.

Cílem je mít v zahradě rozmanité prostředí, kde může prosperovat co nejvíce druhů hmyzu. Není to tak úplně jedno, co si do zahrad ve velkém množství dáváme, vhodné by bylo si tam pořídit i ty původní druhy. Nebo tam jednoduše některé z původních rostlin nechat růst.

Pro vysvětlení si vezmu jednu úkázkovou rostlinu, sadec konopáč - E. cannabinum je náš jediný původní druh. Nepůvodní jsou s. nachový - E.purpureum, s. skvrrnitý - E. maculatum a s. svraský - Ageratina altissima (dříve sadec, dnes nestarka bílá). Všechny druhy jsou doslova magnetem pro hmyz a jsou považované za významné včelařské rostliny. Kromě včel lákají také čmeláky a samotářské včely. Od léta do podzimu na květech hostují také motýli, například babočku admirál nebo b. kopřivová, bělásci a perleťovci. Na rostlině najdeme i vosy a brouky.

Důležitým hmyzem je dvoukřídlý hmyz a nejvýznamnější jsou pestřenky. Jejich larvy jsou totiž nenasytnými predátory mnoha zahradních škůdců. Jedna larva může odhadem sežrat údajně až 600 mšic. To je slušný výkon, co myslíte. Jsou to právě pestřenky, které jsou hlavními predátory mšic v našich zahradách. Mezi další jejich pochoutky patří třásněnky, svilušky, mery nebo menší housenky. Navíc jsou pestřenky aktivní i při nižších teplotách, takže začínají úřadovat dříve, než jiní predátoři.

Sadec je důležitý i jako rostlina, která kvete od července do září a pomáhá hmyzu připravit se na zimu. Důležitou rostlinou jsou sadce také pro vzácnějšího přástevníka kostivalového.

Nemusíte tvořit vysloveně divoký záhon, kde každá jedna rostlina bude domácí, můžete je vsadit do okrasných záhonů s nepůvodními rostlinami. V jižních oblastech ČR je běžné pěstovat i rostliny mediteránní, tedy Středomořské, které u nás dobře přezimují a některé dokonce, kolem zahrad, zplaňují. Je tu i celá řada hmyzu právě ze Středomoří. Například kudlanka nábožná, která je dnes už rozšířena po celé ČR, nádherná velká samotářka drvodělka fialová, nebo třeba krasec jalovcový. Uvádí se, že až 15 % nových hmyzáků je právě z této oblasti. Není divu, na pěstování středomořských rostlin pracujeme od období středověkých klášterních zahrad. Například mateřídouška a dobromysl jsou důležité rostliny pro modráska černoskvrnného, který je chráněným, kriticky ohroženým druhem v ČR. Bez nich se neumí rozmnožit. Své divoké záhony tak můžeme rozšířit právě o rostliny, které se u nás pěstují celá staletí, protože si k nám tyto rostlinky také přitáhly své opylovače, specialisty a další generalisty.

I divoký trvalkový záhon je třeba řešit s respektem k potřebám rostlin. Výše zmíněný sadec potřebuje vlhčí polohu, protože přirozeně roste na březích ve vlhké půdě, upřednostňuje slunce, ale zvládne i polostín. Není tedy vhodný do slunného suchého záhony s velmi propustnou půdou, ale ani do více stinného záhonu.

Současně budeme záhon navrhovat jako dynamický prvek, který se bude během roku měnit, ideálně tak, aby po celý rok kvetl. V zimě zase divoké trvalky přinesou do zahrady zajímavé struktury a některé potravu pro ptáky.

Trvalky nebudeme stříhat na podzim, ale až na jaře, po tom, co uvidíme první známky života. Často je to až v dubnu. Potřebujeme v našich záhonech ponechat spát hmyz tak dlouho, jak jen potřebuje, proto není třeba nikam spěchat. Materiál z uklizeného záhonu můžeme použít jako mulč, nechat ho ležet tam, kde jsme trvalky ostříhali, tím je zachován koloběh živin v záhoně stejně, jako v přírodě. Samozřejmě ostříhané trvalky můžeme dát do jiného záhonu nebo na kompost, ale mysleta na to, že jednou za čas bude potřeba i do divokého záhonu něco z živin vrátit.

V přírodních užitkových zahradách chceme pěstovat hlavně potraviny, ale potřebujeme k tomu funkční ekosystém, respektive, my se na něho napojíme a to díky málo zásahovým plochám.  Tyto plochy totiž poskytují potravu i úkryt pro mnoho živočichů, kteří díky naší dobře vybudované přírodní zahradě budou mít další přistávací plochu nebo dokonce domov. 

U nás nejsou divoké trvalky ještě tolik oblíbené, což je velká škoda. Na západě, především v Německu, které je nám velmi blízko svoji flórou, jsou mnohem oblíbenější a jsou součástí jejich přírodního zahradního konceptu, v němčině Naturgarten. Tento koncept je u nich postaven na vědě a ekologii. Prosazují do přírodních zahrad až 80 % původních druhů. Jejich argumentem není nic jiného, než to, že většina našeho hmyzu se v určité fázi svého vývoje specializuje na některou z našich rostlin.

Trvalky se také dají doplnit přesévajícími se letničkami nebo dvouletkami, například diviznami, nebo původem středomořskou dvouletou topolovkou růžovou, která u nás už také zdomácněla. Zatímco jednoletý měsíček lékařský není původem od nás, ale také ze Středomoří, náš domácí je třeba heřmánek. Ale samozřejmě i nepůvodní rostliny u nás mohou plnit nějakou významnou roli, nejen tu okrasnou. Například oblíbená juka vláknitá pochází z jihovýchodní části USA, ale u nás už je jako doma. Konkrétně na naší zahradě plní roli úkrytu ještěrek a pod listy se u zeleninového záhonu dobře drží vlhkost. Velká část rostlin v naší zahradě by ale měla být naší původní květenou nebo alespoň tou zdomácnělou.