Co jsou to přírodní zahrady?

Na začátek si řekněme, že existuje plaketa Přírodní zahrada, kterou ale nutně nemusí mít všechny zahrady, které s filozofií přírodních zahrad pracují. Pokud plaketku chcete, potřebujete NEpoužívat chemické prostředky, NEpoužívat rašelinu a splnit určitý počet volitelných prvků v zahradě. Tento článek není o tom, jak získat plaketu, ale o přístupu k zahradě, který je v souladu s přírodou. Jak získat plaketku zde.

V přírodní zahradě budeme respektovat naše okolí a to především živé organismy, které jsou všude kolem nás. Nejsou to jen ptáci a hmyz, ale i jiní plazi, savci nebo i mikroorganismy. Tento uměle tvořený prostor je udržovaný tak, aby respektoval základní principy, které společně přispívají k nastolení rovnováhy a udržení funkčního ekosystému. Přírodní zahrady podporují biodiverzitu, poskytují užitek pro člověka a volný prostor pro pohyb ostatních organismů. Principy přírodních zahrad úzce souvisí s permakulturou, mnoho informací k přírodním zahradám vychází právě z permakultury a já si to tu dovolím takto spojit dohromady, jelikož se nejedná o přesné postupy, ale spíše o filozofii.

Přírodní zahrada stojí na několika pilířích, tím nejznámějším a nejdůležitějším je absence syntetických prostředků pro ochranu rostlin i minerálních hnojiv. Tento pilíř je však asi největším problémem, pokud chceme pěstovat zeleninu a neuděláme i další kroky k přírodní zahradě. Tyto zahrady však nemusí být jen užitkové, naopak ty okrasné a relaxační to mohou mít i o dost snadnější.

 Jaké kroky tedy udělat k přírodní zahradě?

Nestačí přestat používat syntetické prostředky a hnojiva, když v zahradě není život, půda je vyprahlá a zbavena živin. Ani pokud pěstujeme monokulturně (jednu plodinu na velké ploše) v kombinaci s černým úhorem (nezakrytá půda), naše rostliny budou trpět, bez zásahu proti škůdcům a chorobám. Přechodové období z konvenční zahrádky k přírodní může být náročné, více si můžete přečíst zde.

1. princip – život v zahradě

Podmínkou pro přizvání života do zahrady není luxusní hmyzí hotel, ale pochopení, co živočichové potřebují ke svému životu. Pro hmyz je nesmírně důležité, aby se nepoužívaly prostředky pro ochranu rostlin, protože i ty přírodní umí likvidovat právě i ten užitečný hmyz. Bohužel se o tom nemluví a nepíše, protože přeci chilli a skořice neudělají takovou paseku. Ale mohou, tyto prostředky dokážou usmrtit stejně tak mšice jako slunéčka. Navíc se zahrádkářům zdají slabé a tím pádem dochází k nadměrnému užívání. To, že prostředky stečou do půdy, kde také páchají škody na přátelských bakteriích a hlavně houbách, je další věc. A přežít přechodové období je nejtěžší právě kvůli škůdcům, protože predátoři nejsou přítomni a trvá jim, než se dostaví. Což ale nevylučuje občasné a vhodné použití přírodních prostředků.

Pokud přilákáte do zahrady hmyz, přiletí i ptáci. Ti si občas sezobnou i škůdce a máme v zahradě další predátory. Jejich přítomnost můžeme podpořit přátelským prostředím, kdy do zahrady dáme budky, pítka, krmná stanoviště pro zimní období a jejich oblíbené stromy a keře, kde se mohou živit i odpočívat nebo dokonce budovat své domovy a v neposlední řadě u nás mohou vyvést mladé.

Do zahrady lze přilákat i další živočichy jako ježky, kterým můžeme nachystat příjemné úkryty nebo rovnou postavit dvoupokojáč a nachystat misku na vodu a na potravu pro přikrmení. Ježci jsou primárně hmyzožraví, takže hmyz ve vaší zahradě je sám o sobě bude lákat také. Písek, suché zídky mohou lákat ještěrky, rády se vyhřívají na sluníčku. Vhodné vodní prvky zase přilákají žáby a mnoho vodních organismů, které například nedovolí ani přemnožení komárů. Vše má svého predátora.

Abychom se vhodně starali o prostředí pro živé tvory, je dobré se zajímat o jejich život a o to, co preferují. Proto se také mnoho zahrádkářů, kteří svoji zahradu udržují v souladu s přírodou, učí o životě ptáků a hmyzu.

 2. princip – bezzásahové a málo zásahové plochy

Tento bod vám ráda vysvětlím, protože se možná ptáte, jak je možné v zahradě nezasahovat vůbec? Zahrada je uměle tvořený prostor, proto není možné jej neudržovat. S tímto bodem může souviset téma jedlý les, stromové gildy a trvalkové záhony. Tyto tři pojmy mají společnou myšlenku, jsou to plochy, kde se zasahuje málo, dle potřeby a účelu – užitkové nebo okrasné. Co je ale myšleno tou bezzásahovostí je právě nezasahování do půdy (po výsadbě) a jsou to také drobnosti, jako spadané listí, ostříhané trvalky na hromadě nebo kousky dřeva a kůry. Tyto "odložené" zbytky jsou totiž oním útočištěm pro život, úkryt pro drobné živočichy a pro hmyz. V těchto plochách hmyz také přezimuje. Tyto prvky můžete umístit esteticky, nemusí to být pohozené, důležité je, abyste je pak nechaly ležet a rozkládat se.

Samozřejmě do těchto zón zasahujeme v nadzemní části, protože nechceme, aby nám tato místa vytvořila skutečný les, ale zásahy jsou jen omezené – sklizeň, řez, střih trvalek, zálivka, občasně jícha apod. Zeleninové záhony jsou na údržbu náročné oproti těmto plochám a také do nich stále zasahujeme, protože většina našich zelenin je jednoletá.

Co se týká naplánování těchto ploch, je tu velká variabilita, v přírodních zahradách se však dává přednost domácím druhům rostlin, nebo těm, které jsou nenáročné a u nás se jim dlouho a dobře daří. Vyhýbáme se invazním rostlinám. S plánováním těchto ploch vám mohu pomoci, nebo můžete projet můj web a najdete další články a inspiraci.

Tyto plochy jsou alfou a omegou pro přírodní zahrady, protože zde se drží život, který je pro nás přátelský a pomáhá nám se škůdci. Současně je tu zdravá a živá půda, mnoho přátelských mikroorganismů, které pomáhají s rozkladem organické hmoty, čímž pomáhají zpřístupnit rostlinám živiny. Organismy v půdě společně s plochou pokrytou rostlinami, půdou zakrytou listy, dobře drží vodu. Je výhodné, aby tyto plochy střídaly právě ony zeleninové záhony, v rámci možností, protože výše zmíněným nám pomohou udržet tu rovnováhu i na více obdělávané ploše.

 3. princip – zdravá půda

V bezzásahových, málo zásahových plochách se rovnováha do půdy brzy po založení vrátí, ale co ty zeleninové záhony? Obrovským tématem je systém rytí a no dig (nerytí). Za sebe rovnou napíši, oba systémy fungují. A to i v přírodních zahradách. A teď mě sežerou oba tábory.

Fakta o rytí: ničíme strukturu půdy a velmi cenné půdní agregáty, ničíme život v půdě, otáčíme mikroorganismy do vrstev, kde nemohou žít, krájíme mykorhizní houby a žížaly. To vše má za důsledek to, že v půdě není přirozeně zadržována voda, netvoří se přístupné živiny pro rostliny. Zvyšuje se riziko eroze,  vysušujeme půdu, semínka v půdě otáčíme nahoru a dolů, takže argument zaoraní semen je dávno vyvrácený.

Funguje to ale v kombinaci s principy přírodních zahrad, s doplňováním organické hmoty – hnůj, kompost, organické zbytky, zákvasy. Je to léty prověřená metoda a společně s málo zásahovými plochami, smíšenými kulturami a květinkami to funguje velmi dobře i v přírodní zahradě. Ovšem není to přátelské k půdnímu životu. Do půdy se navíc v přírodních zahradách nedodává rašelina, pro jakékoliv úpravy je nutné volit substráty bez rašeliny, ty ale mohou obsahovat minerální hnojiva, která by také neměla přijít do přírodních zahrad.

Můžeme volit více málo zásahových ploch a menší plochy pro pěstování zeleniny. Namísto rytí můžeme půdu jen provzdušňovat, použít ploskořez a lehce pokopat vrchní vrstvu. Pracovat s rytím tak, že nezasahujeme příliš hluboko a nerýt každý rok, například postupy střídat - hybridní postup, který představuji ve svém kurzu.

Nejčastějším argumentem je Přemysl Oráč a dlouhá historie rytí. Prosím, podívejme se na to, jak moc je dnes půda obdělávána a jak moc ji obdělával týpek se zvířaty. Kolikrát do roka, jak hluboko a jaké další aspekty by v té době mohly ničit půdu. Co třeba syntetika, pesticidy nebo minerální hnojiva? Jejich historie sahá jen něco málo přes sto let zpátky. Největší boom byl až v 50. či 60. letech minulého století. A nakonec, jaké plodiny Přemek asi pěstoval? Velkoplodé dýně, rajčata, papriky nebo kukuřici? Jinými slovy ty plodiny, které mají obrovský odběr živin? Tyto konkrétní k nám přišly až po objevení Ameriky. Jo, někdy je fajn se učit z minulosti, někdy je lepší se poučit. Naše zahrada není pole, my můžeme pracovat efektivně a šetrněji, v případě brambor a obilovin na poli bude diskuze jiná a mimo téma přírodních zahrad.

Fakta o nerytí: neničíme půdní strukturu ani půdní život, nekrájíme ani houby ani žížaly. Tento způsob je mnohem šetrnější k půdě i celkově k životnímu prostředí, voda je lépe zadržována v půdě, půdní agregáty jsou zachovány a díky funkci živé složky se tvoří dál živiny přístupné pro rostliny. Pravdou ale je, že toto nestačí a tak je potřeba dodávat kompost a další organickou hmotu, která je přidávána na odplevelený povrch (nebo karton) a každý rok se vrství (už bez kartonu). Největší problém vidím v nedostatku organické hmoty, kterou je třeba získávat z externích zdrojů, protože si sami nevyrobíme tolik kompostu, nebo jen málokdo. V malé zahrádce je to nemožné.

Karton není nutné používat, jen je to nejčastěji  používaný způsob zakládaní záhonu bez rytí. Ale i kartonem a vysokou vrstvou kompost dusíme některé mikroorganismy. Škody jsou ale menší.

V otázce přírodních zahrad bychom mohli hovořit i o dalších systémech – retence vody, různých druzích záhonů – dešťový záhon, bylinkový středomořský, divoké kouty, mulčování v zahradách apod. Není potřeba mít vždy vše, je ale lepší svoji přírodní zahradu budovat s ohledem na okolí. Mají vaši sousedé stinný koutek a přírodní vodní plochu a vám se do zahrady nevleze víc jak malé pítko? Nevadí, součástí ekosystému je už i sousedova zahrada. Vy nebudete budovat svůj nový ekosystém ve skleněné kopuli, vy se napojíte na ten již existující a doplníte ho ideálně o ty prvky, které jinde chybí, nebo prostě jen přidáte ty svoje, dle vašich preferencí. Obtížné to může být ve městě, uprostřed betonového pekla, ale i tak se dá tvořit. A pokud se nedá moc tvořit s ohledem na malou plochu vašeho pozemku, vždy je tu možnost pěstování bez chemie, kdy používáte přírodní ochranné prostředky jako náhradu za ty syntetické. To je vhodné i na balkónech a terasách, kdy pěstujeme v nádobách.

Všechna výše zmíněná témata naleznete v mém kurzu Principy přírodní zahrady, intuitivní zahradník. Součástí kurzu je skupina na FB, kde můžeme diskutovat, můžete se ptát, i anonymně, na cokoliv, co vám není jasné a můžeme téma dál rozvíjet. Tento způsob je způsob nesnadnější cesty k vlastní přírodní zahradě.