2. část - Přechod z konvenční zahrady do přírodní

Možná jste to už někdy slyšeli, že zemědělci, kteří chtějí být vedeni v ekologickém zemědělství, musí nejprve projít tzv. přechodovým obdobím. Což se týká především adaptace na nové environmentální požadavky a dobíhající lhůty specifických dotačních titulů. Já se tu ale nebudu věnovat legislativě a komerčnímu zemědělství, zaměřím se, jako vždy přímo na zahrady a pojmu to v principech. 

Pokud máte konvenční zahrádku, ale chcete přírodní zahradu, potom vás čeká právě přechodové období, které může být velmi náročné, protože se může zdát, v prvních letech, že se vám nedaří, ale je to právě naopak. Nejprve si tedy popíšeme, co je to konvenční a přírodní zahrada.

Konvenční zahradou je myšlena zahrada, kde se používají syntetická hnojiva, syntetické prostředky pro ochranu rostlin a celkově nejsou dodrženy principy přírodních zahrad. V této zahradě není funkční ekosystém, zahrada nefunguje ani sama za sebe, ani v souladu s okolní přírodou nebo dalšími zahradami. V zahradě je velmi málo života nebo dokonce žádný. Půdě chybí živá, biotická, složka, nebo je velmi slabá. Pokud v zahradě není život, nefunguje ekosystém. Pokud nefunguje ekosystém, jsme nuceni stále opakovaně používat syntetické prostředky. Bez těchto hnojiv a ochrany by to naše rostliny nezvládaly. Je to cyklus, který je závislý na naší pravidelné péči.

Přírodní zahrady jsou zahrady, které se snaží napodobovat samotnou přírodu. V divoké přírodě ale platí divoká pravidla a my se stále pohybujeme v rámci zahrady a tím pádem v rámci uměle vytvářeného prostoru. Proto přírodu jen napodobujeme a chceme, aby se živá příroda v naší zahradě cítila jako doma. Pokud se nám podaří mít v zahradách dostatek života a diverzity, máme vyhráno. Taková zahrada se dostane do rovnováhy a nebudou se nám tu přemnožovat škůdci takovým způsobem, že by napáchali fatální škody, ale nebude to bez obětí. Rostliny v živé půdě budu mít dostatek živin nejen pro růst, kvetení a zdravé velké plody, ale budou mít i všechny prvky důležité pro jejich přirozenou obranu před chorobami a škůdci = budou odolnější, vydrží déle při náporu příchodů chorob i škůdců. Budou mít také dostatek živin pro obnovu napadených částí. Ale samozřejmě to není tak snadné a je třeba dodržet všechny principy, které nám pomohou napodobit samotnou přírodu. Tady je pak ale prakticky nemožné využívat pravidelně prostředků pro ochranu rostlin a to často i těch přírodních, protože i ty jsou vysoce účinné proti některým živým organismům. Tento systém funguje dlouho i bez pravidelné péče zahradníka, ale samozřejmě, ne úplně bez zásahu zahradníka.

Jak na přírodní zahrady v principech se dozvíte v mém kurzu Principy přírodní zahrady, intuitivní zahradník. Toto téma je více obsáhlé, ale ráda vám s ním pomohu. Do kurzu tudy.

Teď už víme, co je to konvenční a přírodní zahrada, proč je tedy přechodné období náročné?

Protože v konvenci není žádný funkční systém a pokud my nebudeme rostliny zachraňovat pomocí syntetických hnojiv a přípravků, které rostlinám pomáhají ustát napadení chorobou, pokud nebudeme ničit škůdce, přijdeme o úrodu. Na naší zahradě nejsou přirození predátoři škůdců, nebo jich je málo, v půdě nejsou organismy, které rostlinám zpřístupňují živiny a tak jsou rostliny závislé na dopingu. Navíc do půdy nic nevracíme a jen bereme. Pokud takovou zahradu necháme bez těchto našich zásahů, budeme bez úrody.

Způsob, jakým můžeme zahradě pomoci je ale ten, že skutečně budeme méně zasahovat a tyto kroky budeme omezovat v průběhu času. Současně s tím můžeme zahradě pomoci a budovat přátelská prostředí pro živé organismy, které nám později pomohou se škůdci, s rozkládáním organické hmoty nebo jakkoliv jinak, protože tyto vztahy jsou velmi rozmanité a každý jeden živáček zde má své místo.

Budování přátelských prostředí ale není omezeno jen na budky pro ptáky, honosné hmyzí hotely nebo domečky pro ježky, byť i toto je cesta. Nejlepší přátelská prostředí tvoříme rostlinami, trvalými kulturami, do kterých zasahujeme po vytvoření jen velmi omezeně – málo zásahové plochy, bezzásahové plochy směrem k půdě. Tady potom vznikají domovy pro mnoho užitečných organismů. Patří sem živé ploty, gildy, trvalkové záhony apod.

A samozřejmě přecházíme do režimu organických hnojiv. Zúrodňujeme půdu. Nemusíme nutně přestat rýt, ale budeme do půdy opět zasahovat jen když je to nutné, u zeleninových záhonů se tomu asi uplně nevyhneme.

Správně si navolíme zásahy v zahradě. Například péči o travnaté plochy, tady se jednoduše parterový trávník příliš neuchytí. Budeme tvořit celek tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a budeme si ho tak nastavovat i dle našich časových možností. Přírodní zahrada si totiž dokáže poradit sama, pokud zahradník okamžitě nezasahuje.

Pravdou ale zůstává, že zahradník, který se pustí do přechodu z konvenční zahrady do přírodní si zaslouží úctu a obdiv. Dnešní doba je zaměřená na výkon, který u zahradníků znamená velká úroda a dokonale "čistá" zahrada. I proto vždy píši o změně myšlení, protože přechodové období může na okolí působit jako neschopnost nebo lenost. To ale není pravda! Je to změna k lepšímu a dalo by se i říci, že se jedná o jednu z nejlepších investic do naší budoucnosti.

V přechodovém období totiž budeme čekat na obnovu přírodních procesů. Budeme zahradu regenerovat, budeme ji léčit a to nejde dělat rychle. Připravte se na to, že to nebude trvat jednu sezónu, ani dvě a s velkou pravděpodobností ani tři. Útěchou vám ale může být to, že každý další rok uvidíte obrovské změny a úroda bude lepší a lepší a vy budete mít méně zbytečné práce se syntetikou a při úklidu, protože budete vědět, proč děláte, nebo proč neděláte ty které úkony v zahradě.

Pokud potřebujete pomoc, nevíte jak začít, co udělat jako první krok, jsem tu pro vás. Můžete využít možností kurzu s uzavřenou fb skupinou, nebo některé další služby, jako je osobní nebo online konzultace. Jsem tu pro vás, neváhejte mě kontaktovat.