1. část - Permakultura, jak to celé začalo?

Přesnější koncept vznikl v 70. letech minulého století v Austrálii, kdy profesor Bill Mollison a jeho student David Holmgren společně řešili otázky udržitelného zemědělství. Trápilo je, že konvenční zemědělství ničí naši planetu, hledali příčiny a navrhovali řešení.

Je to šokující, ale permakultura nevzešla od líných zahradníků, kterým se nechce rýt a uklízet zahradu. Na druhou stranu má původní koncept daleko k vyvýšeným záhonům (do půl pasu) a přemíře externích zdrojů kompostu, mulče a jiným dnes hojně propagovaným záležitostem. Netvrdím, že je to špatně, jen že to není princip permakultury, ale může to být konceptem přírodních zahrad a to celé pak i součástí permakultury.  Permakultura stojí na etických pilířích a pracuje se všemi aspekty života, nejen se zahradou.

 Celý koncept vznikal pozvolna a v různých částech světa a to už před rokem 1970. Joseph Russell Smith ve své knize Tree Crops: A Permanent Agriculture (1929) použil poprvé spojení "permanent agriculture". Inspiroval se domorodými kulturami. Australan P. A. Yeomans budoval v 50. letech 20. století metodu zvanou Keyline design, pro hospodaření s vodou v krajině. Masanobu Fukuoka byl japonský farmář prosazující "zemědělství nicnedělání", tedy přirozeného pěstování bez syntetických přípravků a bez orby.

"Vypálené město lze znovu postavit. Pole, které je odplaveno, je pryč na věky.
Eroze je největším zločinem člověka proti jeho životnímu prostředí."

J. R. Smith, byl nazván apoštolem stromového zemědělství, JSTOR Daily, zdroj: https://daily.jstor.org/he-spoke-for-the-trees-and-also-the-soil/

Pravděpodobně takových lidí bylo mnoho, kteří si všímali nenápadné destrukce životního prostředí a zkoušeli vystoupit z řady, dělat to jinak. Takto pomalu vznikal celý koncept permakultury. Co je ale alarmující, je doba, kdy si lidé poprvé všimli... téměř 100 let uplynulo a zemědělství se ještě víc zintenzivnilo. Máme větší lány polí, zničenou půdu, narušené ekosystémy, které jsou nejen nefunkční, ale nutí pěstitele používat větší a větší množství syntetických hnojich a přípravků pro ochranu rostlin.

"Lidé neprodukují, nedokáží vytvořit ani jedno stéblo trávy.
Všechno dělá příroda."

Masanobu Fukuoka, autor knihy Revoluce jednoho stébla slámy. Krátký dokument: https://www.youtube.com/watch?v=DKrYuKlsJkI

Dnes máme možná pocit, že to jinak nejde a častou otázkou je "A jaké je tedy řešení?"
Odpovím vám! Řešení je tu od 70. let minulého století. Nám stačí jen tento koncept rozpracovat a uvést do praxe v různých podmínkách, ve kterých žijeme.

V roce 1975 se termín permakultura poprvé objevil v eseji profesora Mollisna a o tři roky později vyšla zásadní publikace Permaculture One. O další rok později Permaculture Two. V 80. a 90. letech cestoval Mollison po světě a vyučoval o permakulturním designu. V roce 1981 dostal za rozvoj permakultury Right Livelihood Award. V roce 1988 vyšla Permaculture: A Designers' Manual, kde Mollison definoval etické pilíře a detailní techniky designu. Od roku 1991 v ČR začala působit organizace dnes známá jako Permacultura CS. Dnes se permakultura věnuje nejen zahrádkám, ale i sociálním systémům, ekonomice a architektuře.

2002 vyšla další publikace, tentokrát napsaná rukou Davida Holmgrena, Pemaculture: Principles and Pathways Beyond Sustainability. V roce 2025 v ČR byla otevřena Akademie permakultury, která uděluje diplomy z aplikovaného designu, DAPD.

Do dnešního dne existuje celá řada publikací, kurzů s mnohými lektory s různým stupněm "zasvěcení". Nejdůležitější jsou principy, které nás vedou k sounáležitosti s okolní přírodou, k podpoře, nikoli destrukci, ekosystémů.

Dnes už se nám bude hůře vracet k pochopení a přijetí těchto principů, ale permakultura není o "vrácení se do pravěku" . My můžeme využívat vymožeností dnešního světa a současně tím nezatěžovat tolik životní prostředí. Není možné lusknout prstem a mít všude jen permakulturní zahrádky, upřímně, není to ani nutné. Jen stěží vybudujeme permakulturu ve městě plném paneláků, kancelářských věžáků a průmyslových zón. S pochopením a edukací můžeme svět pomalu měnit v příjemné místo pro nás i jiné živé organismy. Soustřeďme se na to, co můžeme udělat my, teď a tady. Možná neuděláme hned teď vše možné, ale i změna myšlení je cestou vpřed.

Nekritizujme se vzájemně za to, že druhý nedělá dost. Každý kdo chce, si cestu bude hledat a každému to bude trvat různě dlouho. Na vsi ve vlastním domečku s přilehlými pozemky, zahrádkou, polem, lesem nebo dokonce rybníkem, máme šanci se přiblížit permacultuře dříve než ve městě v husté zástavbě. Principy permakultury jsou kompasem, kterým se můžeme řídit a jednou tam všichni dojdeme, dřív nebo později. Spojuje nás myšlenka.   

Níže si můžete zakoupit kurz Principy přírodní zahrady, intuitivní zahradník, kde naleznete
6 hodin povídání o principech, které v přírodní zahradě ovlivní množství práce a sklizeň. Základy jsou položeny právě na permakulturních zahradách, ale jsou aplikovatelné i mimo permakulturu. Sama takto pěstuji ovoce, zeleninu a léčivé rostliny ve městě, v malé zahrádce v kolonii.

Pokud váháte, zde je video, které vám o kurzu řekne víc.